Kolem každého elektrického náboje existuje elektrické pole. Je to druhá forma hmoty (hmota = látka nebo pole).
Prostřednictvím elektrického pole
Elektrické pole nevidíme, ale jeho podobu můžeme znázornit siločarami.
Siločáry jsou myšlené čáry. Mají směr od kladného náboje k náboji zápornému.
Čím větší je elektrický náboj, jehož pole sledujeme, tím více siločar vystupuje z nabitého tělesa a tím větší je jeho silové působení na jiná tělesa.
Který ze třech elektrických nábojů z obrázku má největší velikost?
Nasypeme-li například krupici do skleněné misky, ve které je tenká vrstva oleje, v níž jsou položeny dvě kovové elektrody připojené ke zdroji (k jeho kladnému a zápornému pólu), uspořádají se zrníčka krupice do pravidelných křivek (siločar), které nám vykreslí elektrické pole mezi elektrodami.
Podle průběhu elektrických siločar rozlišujeme elektrické pole homogenní a nehomogenní, jehož zvláštním případem je pole radiální.
Homogenní elektrické pole vznikne mezi dvěma rovnoběžnými stejně dlouhými deskami. Siločáry jsou v něm rovnoběžné, ve stejných vzdálenostech od sebe a kolmé na roviny desek. Elektrická síla, která v tomto poli působí na libovolný elektrický náboj je ve všech místech pole stejná.
V nehomogenním elektrickém poli jsou siločáry v různých místech pole jinak vzdáleny od sebe a elektrická síla je proto v každém místě pole jiná.
Takové pole existuje kolem bodového elektrického náboje (kladného i záporného), jehož siločáry mají tvar paprsků směřujících od náboje nebo k náboji. Nazývá se radiální elektrické pole.
Nehomogenní elektrické pole existuje i mezi dvěma bodovými elektrickými náboji.
